11 PROPAGANDA A ORGANIZACE Mein Kampf Adolf Hitler

Mein Kampf

ADOLF HITLER

PROPAGANDA A ORGANIZACE

Rok 1921 byl pro mne a hnutí ve více smerech obzvlášte významný. Po mém vstupu do Nemecké Strany Pracujících jsem okamžite prevzal oddeleni propagandy. Mel jsem tento obor v onom momente za naprosto nejduležitejší. Zprvu totiž platilo nelámat si ani tak hlavu s organizacními záležitostmi, jako spíš samotným zprostredkováním idejí vetšímu poctu lidí. Propaganda musela bežet daleko vpredu pred organizací, a sehnat jí nejprve ke zpracování lidský materiál. Jsem také neprítelem príliš uspechaného a pedantského organizování. Vetšinou z toho vzniká pouze mrtvý mechanismus, ale jen velmi zrídka živá organizace. Nebot organizace je neco, co za svou existenci vdecí organickému životu organického vývoje. Myšlenky, které uchvátily urcitý pocet lidí, tíhnou samy po urcitém porádku, a tomuto vnitrnímu usporádání náleží velmi velký význam. Avšak i zde se musí pocítat se slabostí lidí, která jedince svádí k tomu se alespon zprvu stavet na odpor prevyšující osobnosti. Tak, jak je urcitá organizace mechanicky organizována odshora dolu, hrozí zde obrovské nebezpecí, že se jednou dosazený clovek, který sám ješte nebyl správne rozpoznán a nevlastní možná ani takové schopnosti, bude snažit zabránit ze žárlivosti v rámci hnutí v postupu zdatnejšímu jedinci. Škoda, kterou by v tomto prípade zpusobil, by mohla mít, obzvlášte pro takové mladé hnutí, osudové následky.
Z tohoto duvodu je úcelnejší nejprve po nejakou dobu z jedné centrály propagandisticky rozširovat príslušnou myšlenku, a posléze peclive prozkoumat a zkontrolovat postupne shromáždený lidský materiál za úcelem nalezení vedoucích osobností. Casto se pritom ukáže, že zcela nenápadní lidé jsou rozenými vudci.

Bylo by však naprosto chybné pokoušet se rozpoznat charakteristické vudcovské vlastnosti a schopnosti na základe teoretických poznatku.

Opak je správný.

Velcí teoretikové jsou také jen ve velmi rídkých prípadech i velcí organizátori, nebot velikost teoretiku a programátoru spocívá v první rade v poznatcích a zjišteních abstraktne správných zákonu, zatímco organizátor musí být predevším dobrým psychologem. Musí brát cloveka takového, jaký je, a proto ho musí dobre znát. Stejnou merou ho nesmí ani precenovat, ani ve svém davu podcenovat. Musí se naopak pokoušet stejnou merou hodnotit jak jeho slabosti, tak i bestialitu, aby si s prihlédnutím na všechny faktory mohl vytvorit správný obrázek, který je coby živý organismus naplnený neochvejnou silou a tím i vhodný nést danou myšlenku a razit jí cestu k nejvyššímu úspechu.

A ješte ridceji muže být velký teoretik velikým vudcem. Tím spíše jím bude nejaký agitátor, což mnozí, kterí se danou otázkou zabývají ryze vedecky, neradi slyší, a presto je to pochopitelné. Agitátor, který vykazuje schopnosti zprostredkovávat danou myšlenku širokým masám, musí být vždy dobrým psychologem, i kdyby byl jen pouhým demagogem. Presto se však bude k vedení hodit víc, než lidem odcizený, sveta vzdálený teoretik. Nebot vést znamená umet pohybovat masou. Nadání usporádat myšlenky nemá s vudcími schopnostmi nic spolecného. Pritom je zcela zbytecné dohadovat se o tom, zda je duležitejší umet usporádat lidské ideály a cíle, nebo je uskutecnovat. Jde tu o to, jako je tomu casto v praktickém živote, že jedno by bez druhého nemelo naprosto žádný smysl. Nejhezcí teoretický názor zustává bez úcelu a hodnoty, pakliže se nejaký vudce nezasadí o to, aby k nemu pohnul široké vrstvy obyvatelstva. A naopak, co by byla platná vudcovská genialita a vudcovský elán, kdyby oduševnelý teoretik lidskému usilování nevypracoval žádné cíle? Avšak personifikace teoretika, organizátora a vudce do jedné osoby, je to nejvzácnejší, co se na této zemi dá nalézt. Toto sjednocení vytvárí velikána.

Od prvního momentu mého pusobení v hnutí jsem se, jak jsem již poznamenal, venoval propagande. Muselo se jí povést postupne naplnit malé jádro lidí novou vírou, aby mohl být získán lidský materiál, ze kterého by pozdeji vzešli první clenové nové organizace. Cíl propagandy pritom casto prestupoval rámec organizace.

Pokud hnutí hájí úmysl zborit dosavadní svet, a na jeho míste vybudovat nový, musí v radách vlastního vedení panovat naprostá jasnost ohledne následujících základních principu: Každé hnutí musí nejprve získaný lidský materiál rozdelit do dvou velkých skupin, totiž na prívržence a na cleny.

Úkolem propagandy je získávat prívržence, úkolem organizace je získávat cleny. Prívrženec hnutí je ten, který souhlasí s jeho cíli, clen hnutí za tyto cíle bojuje. Prívrženec je naklonen hnutí díky její propagande. Organizace pak musí zarídit, aby její clen aktivne pusobil pri získávání nových prívržencu, ze kterých se pak vytvárí noví clenové.

Jelikož prívrženství je podmíneno pouze pasivním uznáním príslušné myšlenky, zatímco clenství vyžaduje aktivní zastupování a obhajobu, bude deset prívržencu rovno vždy nanejvýše jednomu až dvema clenum.

Prívrženectví tkví pouze v poznatku, clenství pak v odvaze rozpoznané zastupovat a rozširovat dále.

Poznání svou pasivní formou odpovídá majorite lidstva, které je líné a bojácné. Clenství oproti tomu podminuje aktivní smýšlení a odpovídá tak pouze lidské minorite.

Propaganda se proto musí neúnavne snažit o to, aby daná myšlenka získávala co nejvíce prívržencu, zatímco organizace musí co nejpecliveji dávat pozor na to, aby z príznivcu vybrala pouze to nejcennejší, a ucinila z nich své cleny. Proto si propaganda nemusí lámat hlavu nad významem každého jí pouceného jedince, o jeho schopnostech, znalostech, jeho pochopení, nebo jeho charakteru, zatímco organice musí z této masy peclive vybrat takové jedince, kterí skutecne umožní zvítezit onomu hnutí.

Propaganda se pokouší vnutit víru celému národu, organizace podchycuje pouze ty, u kterých z psychologických duvodu nehrozí zpomalení dalšího šírení príslušné myšlenky.

Propaganda zpracovává celek ve smyslu dané myšlenky a delá ji zralou pro dobu vítezství této myšlenky, zatímco organizace musí vítezství seznávat v trvalém, organizacním a boje schopném sjednocení onech prívržencu, kterí se zdají být schopni a ochotni vést boj za její vítezství.

Vítezství dané myšlenky bude o to snazší, cím obsáhleji propaganda zpracovala lidi v jejich celku a cím výhradnejší, neochvejnejší a pevnejší je organizace, která tento boj prakticky provádí.

Z toho vyplývá, že pocet prívržencu nemuže být nikdy dost velký, avšak pocet clenu bude snadneji spíš vyšší, než menší.

Pokud propaganda naplnila svou myšlenkou celý národ, muže organizace s hrstkou lidí vyvádet dusledky. Propaganda a organizace, tedy príslušníci a clenové tím stojí proti sobe v jakémsi pomeru. Cím lépe propaganda pracovala, tím menši muže být organizace, a tím vetší muže být pocet jejich prívržencu, o to skrovnejší muže být pocet jejich clenu, a naopak. Cím horší je propaganda, tím vetší musí být organizace, a cím méne príznivcu hnutí zbude, tím rozsáhlejší musí být pocet jejich clenu, pokud chce vubec ješte pocítat s nejakým úspechem.

Prvním úkolem propagandy je získání lidí pro pozdejší organizaci. Prvním úkolem organizace je získání lidí k provádení propagandy. Druhým úkolem propagandy je rozložení stávajícího stavu a prosazeni nového stavu s novou vírou. Druhým úkolem organizace musí pak být boj za získání moci, aby tak mohlo být dosaženo konecného vítezství dané vírou.

Nejpronikavejší úspech príslušné svetonázorové revoluce muže být vybojován pouze tehdy, pokud jsou o novém svetonázoru pouceni pokud možno všichni lidé - pokud to bude nutné, musí být pozdeji vnucen i zbytku, zatímco organizace myšlenky, tedy hnutí, musí podchytit pouze to, co je nezbytne nutné k obsazení nervového centra do úvahy pricházejícího nového státu.

To znamená jinými slovy následující:

V každém skutecne velikém hnutí, které chce preválcovat svet, musí nejprve propaganda rozšírit myšlenku tohoto hnutí. Musí se neúnavne snažit objasnit ostatním tyto nové myšlenkové pochody a pretáhnout je na svou pudu, anebo je alespon zviklat v jejich dosavadním presvedcení. A jelikož rozširování nové myšlenky, cili propaganda, musí mít nejakou páter, musí tato myšlenka vytvorit nejakou pevnou organizaci. Organizace získává své cleny z všeobecných prívržencu získaných propagandou. Tato organizace bude vzrustat tím rychleji, cím intenzivnejší bude práce propagandy, a ta bude opet pracovat tím lépe, cím pevnejší a silnejší bude organizace, která za ní stojí.

Nejvyšším posláním organizace je proto starat se o to, aby v rámci clenství v hnutí nevznikala jakákoliv vnitrní nespokojenost, která by mohla vést k rozdelení hnutí, a tím také k oslabeni jeho práce. Dále by se mela starat o to, aby nevymrel duch rozhodných zásahu, nýbrž naopak, aby byl neustále obnovován a posilován. Pocet clenu nemusí rust do nekonecna, ba naopak. Jelikož pouze zlomková cást lidstva je energicky a odvážne nadaná, muselo by hnutí , které by svou organizaci do nekonecna zvetšovalo, být tímto dusledkem jednoho dne nutne oslabeno. Organizace, tedy množství clenu, které prerostou urcitou hranici, ztrácí postupne svou bojovou sílu a nejsou nadále schopny rozhodne a úderne podporovat, respektive vyhodnocovat propagandu svých myšlenek.

Cím vetší a vnitrne revolucní je myšlenka, tím aktivistictejší bude její clenská základna. Nebot s rozvratnou silou této víry je, pro její nositele, spojeno riziko, které se zdá být dobré pro to, udržet si od tela všechny malé, zbabelé malomeštáky. Budou se v tichosti považovat za prívržence, avšak odmítnou to na verejnosti potvrdit svým clenstvím. Tím tedy získává organizace, zastupující skutecne prevratné myšlenky, pouze ty nejaktivnejší cleny z propagandou získaných prívržencu. A práve v této, prirozeným výberem získané aktivite clenu daného hnutí, spocívá predpoklad pro další stejne aktivní propagandu hnutí a pro úspešný boj za uskutecnení techto myšlenek.

Nejvetším nebezpecím, které muže hnutí hrozit, je prílišné narustání clenské základny díky príliš rychlým úspechum. Nebot dokud musí hnutí krute bojovat, vyhýbají se mu všichni zbabele a egoisticky založení lidé. O to víc se pak snaží vstoupit do jeho rad, cím vetší a viditelnejší je úspech této strany.

Práve v tom spocívá to, proc mnoho vítezných hnutí pred konecným výsledkem, nebo lépe receno pred posledním dokoncením jejich vule, náhle z nevysvetlitelného vnitrního oslabení zustali pozadu, rezignovali na boj a konecne postupne vymreli. Z duvodu jejich prvních vítezství se totiž do jejich organizace dostala celá spousta špatných, nedustojných, a predevším zbabelých clenu, takže k boji rozhodná menšina byla náhle preválcována touto vetšinou, takže hnutí bylo donuceno oddat se zcela do služeb jejich vlastních zájmu, strženo na úroven jejich vlastního zbabelého hrdinství a nicnedelání, címž bylo znemožneno dokoncení vítezství puvodní myšlenky. Fanatický cíl byl tímto setren, bojová síla ochromena a nebo, jak správne ríká lidové rcení: "Do vína se nyní dostala voda". A potom, ani stromy nemohou rust až do nebe.

Proto je velmi nutné, aby hnutí ciste z pudu sebezáchovy, jakmile se mu nakloní štestí a úspech, okamžite zastavilo nábor nových clenu, a další zvetšování organizace provádelo pouze s nejvetší opatrnosti a po dukladné kontrole. Pouze tak bude moci jádro hnutí udržet uprímne cerstvé a zdravé. Dále se musí postarat o to, aby hnutí vedlo výhradne jen toto zdravé jádro, to znamená, aby urcovalo propagandu, která má vést ke všeobecnému uznání, a jako vlastník moci provádet úkony, které jsou nutné k praktickému uskutecnení jejich myšlenek.

Ze základu puvodního hnutí musí nejenom obsadit všechny duležité pozice dobytých útvaru, nýbrž musí vytvorit i kompletní vedení. A to do té doby, dokud se dosavadní základní principy a ucení strany nestanou základem a obsahem nového státu. Teprve potom mužou byt zvláštní ústave tohoto státu, zrozené z jejího ducha, dány do rukou jeho oprate. To však vetšinou opet probíhá pouze za vzájemného zápolení, jelikož je to spíše otázka vule a pusobení sil, než lidského názoru, která jsou sice rozpoznány již od pocátku, avšak které se nedají rídit donekonecna.

Všechna obrovská hnutí, at již náboženského nebo politického rázu, vdecí svým nejvetším úspechum pouze rozpoznání a aplikaci techto základních principu, a predevším bez prihlédnutí na tyto zákony jsou jakékoliv trvalejší úspechy zcela nemyslitelné. Jako vedoucí propagandy našeho hnutí jsem se vší silou snažil nejenom pripravit pudu pro pozdejší velikost tohoto hnutí, nýbrž jsem se i velmi radikálním pojetím této práce snažil o to, aby organizace získala ten nejlepší materiál. Nebot cím radikálnejší a vybicovanejší moje propaganda byla, o to víc odrazovala všechny ty slabochy a plaché povahy a zabranovala tak jejich infiltraci do puvodního jádra naší organizace. Zustali snad našimi prívrženci, ale urcite ne s hlasitým zduraznováním, nýbrž v bojácném zamlcování této skutecnosti. Kolik tisíc jich mne tehdy ujištovalo, že se vším naprosto souhlasí, avšak za žádných okolností se nechteli stát našimi cleny. Hnutí bylo tak radikální, že clenství v nem vystavilo jedince mohutným vytkám, ba dokonce nebezpecí, takže se clovek ani nemuže divit, že pocestní, mírumilovní obcané zustali stát, alespon tehdy stranou, i když svým srdcem již tehdy patrili naprosto k veci.

A tak to také bylo správné.

Kdyby tito lidé, kterí s revolucí vnitrne nesouhlasili, tehdy vstoupili do naší strany, a sice coby clenové, mohli bychom se dnes oznacovat nanejvýš jako dobrocinné bratrstvo, v žádném prípade však ne jako mladé, bojechtivé hnutí.

Živoucí a úderná forma, kterou jsem tehdy propagande vtiskl, posílila a garantovala radikální tendence našeho hnutí, takže nyní byli ke clenství pripraveni - nehlede na výjimky, pouze skutecne radikální lidé.

Pritom tato propaganda pusobila tak, že nás zakrátko statisíce našich prívržencu nejenom že meli vnitrne rádi, nýbrž si práli i naše vítezství, i když byli osobne príliš zbabelí, než aby pro to prinesli nejakou svou osobni obet. Do poloviny roku 1921 tato ciste náborová cinnost dostacovala a byla hnutí k užitku. Avšak predevším události v lete tohoto roku zacali naznacovat, že po postupném viditelném úspechu propagandy je na rade organizace, která se tomu musí prizpusobit a vyrovnat se s tím.

Pokus skupiny nekolika lidových snílku za podpory tehdejších predstavitelu strany, zmocnit se jejího vedení, vedl ke zhroucení této malé intriky a na valné clenské schuzi mi pak jednohlasne bylo predáno kompletní vedení tohoto hnutí. Zároven probehlo prijetí nové stanovy, která prevádí veškerou zodpovednost na prvního predsedu strany, ruší veškerá chybná rozhodnutí výboru a na místo nich zavádí systém rozdelení práce, který se do té doby požehnaným zpusobem osvedcil.

1. Srpna 1921 jsem za hnutí prevzal tuto malou vnitrní reorganizaci, a pritom jsem se setkal s podporou celé rady vynikajících sil, které musím z povinnosti jmenovat v krátké príloze.

Pri pokusu nyní organizacne zhodnotit, a tím i zakotvit výsledky propagandy, jsem musel odstranit celou radu dosavadních zvyklostí a zavést nové zásady, které žádná jiná strana ani nevlastnila, ani je nechtela uznávat.

V letech 1919 až 1920 vládl hnutí výbor, který byl volen clenskou valnou hromadou, která opet byla predepsána príslušným zákonem. Výbor se sestával z prvního a druhého pokladníka, prvního a druhého zapisovatele a jako hlavou byl první a druhý predsedající. K tomu náleželi ješte jeden clenský dozorce, šéf propagandy a ruzní prísedící.

Tento výbor ztelesnoval - tak komický byl - vlastne to, co chtelo samo hnutí co nejpríkreji zlikvidovat, totiž parlamentarismus. Nebot bylo zcela jasné, že se jedná o stejný princip, který od nejmenších místních skupin, pres pozdejší obvody, župy, zeme, až po ríšské vedení ztelesnuje stejný systém, pod kterým jsme tolik trpeli a bohužel doposud i trpíme.

Bylo neprodlene nutné jednoho dne v tomto ucinit obrat, pokud se z hnutí, z duvodu špatných základních principu jeho vnitrní organizace nemelo zkazit, a stát se neschopným dostát svému vyššímu poslání.

Zasedání výboru, o kterém byl veden zápis, a ve kterém se rozhodovalo vetšinou, predstavoval ve skutecnosti parlament v malém. Také zde chybela jakákoliv osobní zodpovednost a odpovednost. Také zde vládl stejný nesmysl a ten samý nerozum jako ve velkých státních institucích. Pro tyto výbory byli jmenováni zapisovatelé, pokladníci, zástupci pro clenství ve strane, zástupci propagandy a zástupci buhví pro co ješte. Potom se však všichni spolecne meli vyjádrit k jednotlivým otázkám a hlasováním o nich pak rozhodnout. A tak musel zmocnenec pro propagandu hlasovat o záležitosti, která se týkala financních záležitostí, pokladník pak zase hlasoval o vecech organizace, a ten se zase mel starat o veci týkající se zapisovatelu atd.

Proc byl však nejprve jmenován zvláštní zmocnenec pro propagandu, když pak o techto vecech rozhodovali pokladníci, zapisovatelé, prísedící, atd., je pro zdravý mozek stejne nepochopitelné, jako by bylo nepochopitelné, kdyby v nejaké velké továrne meli rozhodovat o záležitostech predstavenstva konstruktéri jiných oddelení, nebo jiných odvetví, kterí s daným problémem nemají naprosto nic spolecného.

Nikdy jsem se tomuto šílenství nepodrobil, a po krátkém case jsem se techto schuzí prestal úcastnit. Delal jsem si svou propagandu, a basta, pricemž jsem si zakázal, aby mi do toho mého oboru mluvil nejaký zvaný budižknicemu. Stejne jako jsem se obrácene necpal ostatním do jejich krámu.

Jakmile byly prijaty nové stanovy a já byl povolán na místo prvního predsedy, címž jsem získal potrebnou autoritu a odpovídající pravomoci, okamžite jsem tomuto nesmyslu ucinil príkrý konec. Namísto rozhodnuti výboru byl zaveden princip absolutní zodpovednosti.

První predsedající je zodpovedný za celkové vedení hnuti. Rozdeluje práci pod ním stojícím silám výboru, stejne jako ostatním nutným spolupracovníkum. Každý z techto mužu je za své pridelené úkoly plne zodpovedný. Každá z techto osob je podrízena pouze prvnímu predsedajícímu, který se musí starat o jejich kooperaci, respektive se musí starat o jejich spolupráci, a to pomocí výberu osob a vydáváním všeobecných smernic.

Tento princip principiální zodpovednosti se postupne stal samozrejmostí v rámci hnutí, nebo alespon v rámci jejího stranického vedení. V malých místních skupinách a možná i v župách a okresech to bude trvat ješte dlouhá léta, než budou prosazeny tyto základní principy, nebot všichni bojácní a neschopní se tomu budou zarputile bránit. Pro ne bude jakákoliv zodpovednost za nejaký podnik vždy nepríjemnou záležitostí, nebot vždy se budou cítit svobodnejší a volnejší, když u každého težšího rozhodnutí budou v zádech cítit podporu majority takzvaného výboru. Pripadá mi však nutné zaujmout proti takovému smýšlení tím nejostrejším zpusobem co nejkritictejší stanovisko. Zbabelosti pred zodpovedností se nesmí delat žádné ústupky, címž se, ac po dlouhé dobe, docílí správného vnímání vudcovských povinností a schopností, které do vedení dostane pouze ty jedince, kterí jsou pro to skutecne urceni a povoláni.

V každém prípade se musí hnutí, které chce potrít parlamentní šílenství, tohoto nejprve samo zbavit. A také pouze na tomto principu k tomu muže nasbírat potrebné síly.

Hnutí, které v dobe vlády majority prejde ve všem a se všemi na princip vudcovských idejí a z toho podmínené zodpovednosti, jednoho dne s matematickou jistotou prekoná tento dosavadní stav a vyjde ze všeho jako vítez.

Tato myšlenka vedla v rámci hnutí k jeho naprosté reorganizaci. Ve svém logickém dusledku pak došlo i k velmi ostrému oddelení obchodních provozu hnutí od všeobecne politického vedení. Zásadne byla myšlenka zodpovednosti rozšírena na veškeré stranické soucásti, a tím, že tyto složky byly zbaveny veškerých politických vlivu a byly zamereny na ciste hospodárské úkoly, došlo nutne k jejich obrovskému ozdravení.

Když jsem na podzim roku 1919 vstoupil do tehdy šesticlenné strany, nemela tato ani žádnou pobocku, ani žádné zamestnance, nemela dokonce ani žádné formuláre nebo razítko, k dispozici nebylo nic predtišteného. Výbor se scházel nejprve v jednom hostinci v Panské ulici a pozdeji v jedné kavárne u Gasteigu. To byl nemožný a neúnosný stav. Za krátkou dobu jsem se pripojil k hnutí a prolezl jsem celou radu mnichovských kaváren a hostincu s úmyslem nalézt oddelenou místnost, nebo podobný prostor, který, by si nové hnutí mohlo pronajmout. V bývalém Hvezdicovém pivovaru v Tálu se nacházela malá klenutá místnost, která kdysi sloužila bavorským ríšským radum jako urcitý druh hostinské místnustky. Byla temná a šerá a hodila se jak pro drívejší využití, tak i pro nové, ne zcela obvyklé využití. Ulicka, do které ústilo jediné okno místnosti, byla tak úzká, že i za nejjasnejšího letního dne bylo v místnosti prítmí. To byla naše první pobocka. Jelikož nájem obnášel pouhých padesát marek mesicne (pro nás tehdy nepredstavitelná suma!), nemohli jsme klást nejaké velké nároky a nemohli jsme si ani stežovat, když ješte tesne pred nastehováním bylo odstraneno obložení sten, urcené kdysi pro ríšského radu, takže místnost nyní skutecne vypadala spíše jako krypta než jako kancelár.

Presto to byl již obrovský pokrok. Pomalu jsme obdrželi elektrické svetlo, ješte pomaleji pak i telefon. Dovnitr prišel stul s nekolika vypujcenými židlemi, konecne i otevrený regál, o neco pozdeji i skrín. Dva kredence, které patrily hospodskému, sloužily k uskladnováni letáku, plakátu, atd.

Dosavadní provoz, to znamená vedení hnutí pomocí jednou týdne konaných schuzí výboru, byl z dlouhodobého hlediska neúnosný. Dobre bežící provoz pobocky mohl zajistit pouze hnutím placený

úredník.

To bylo tehdy velmi težké. Hnutí melo tehdy tak málo clenu, že bylo obrovským umením vybrat z jeho rad nejakého schopnejšího jedince, který by s minimálními nároky za svou osobu mohl uspokojit rozmanité nároky hnutí .

První jednatel strany byl po dlouhém hledání nalezen v jednom vojákovi, mém nekdejším kamarádovi, který se jmenoval Schüssler. Nejprve úradoval v naší kancelári denne ráno mezi šestou až osmou hodinou, pozdeji mezi pátou až osmou hodinou, až konecne každé odpoledne, a krátce na to se pak rozhodl vykonávat svou službu od božího rána až do pozdní noci. Byl jak pracovitý, tak i výmluvný, ze základu cestný, clovek, který se snažil ze všech svých sil, a sám velice verne lpel na našem hnutí. Schüssler sebou prinesl malý psací stroj znacky Adler, který vlastnil. Byl to první prístroj tohoto druhu ve službách našeho hnutí. Pozdeji byl stranou vykoupen pomocí splátek. Bylo nutno opatrit malý trezor, aby mohla být zajištena kartotéka a clenské knížky pred prípadnými zlodeji. Jeho porízení se tedy neuskutecnilo z duvodu zajištení nejakých vetších financních obnosu, které bychom snad tehdy vlastnili. Naopak, vše bylo nesmírne nuzné, a já sám jsem musel casto pridávat ze svých malých úspor.

O jeden a pul roku pozdeji se nám naše pobocka stala malou, a tak probehlo stehováni do nového lokálu v Corneliusove ulici. Opet to byl hostinec, kam jsme se prestehovali, avšak nyní jsme nevlastnili pouze jednu místnost, nýbrž hned tri, a k tomu ješte velkou prepážkovou místnost. Tehdy nám to prípadalo jako až prehnané. Zde jsme zustali do listopadu 1923.

V prosinci roku 1920 jsme získali noviny "Völkischer Beobachter". Tyto, jak už bylo patrné z jejich názvu, zastupovaly lidové zájmy, a nyní se mely stát orgánem NSDAP. Vycházely dvakrát týdne, a od roku 1923 se staly deníkem, a koncem srpna 1923 pak obdržely pozdeji proslavený velký formát.

Já jsem tehdy musel, coby naprostý novácek v novinárském oboru, zaplatit casto težké školné.

Každému by mela být jasná ta skutecnost, že proti príšernému židovskému tisku nestály ani jedny jediné skutecne významnejší noviny. Spocívalo to, jak jsem se pak osobne mohl v praxi necíselnekrát presvedcit, v naprosto valné vetšine v malé obchodní zdatnosti takzvaných lidových podniku. Byly až moc vedeny v tom smeru, že smyšlení by melo být nadrazeno výkonu. To je naprosto chybné stanovisko, tím že smýšlení nesmí nikdy být necím vnejším, nýbrž své nejlepší vyjádrení nalezne práve ve výkonu. Ten, kdo pro svuj národ vytvárí skutecne neco hodnotného, dává tím najevo hodnotné smýšlení, zatímco jiný, který o smýšlení pouze žvaní, aniž by pro národ cinil jakoukoliv užitecnou službu, je pouze škudcem onoho skutecného smýšlení. Svým smýšlením také zatežuje i spolecnost.

Také "Völkischer Beobachter" byly, jak již ríká samo jméno, takzvané "lidové" noviny se všemi prednostmi a ješte více chybami a slabostmi, které lpely na lidových institucích. Jeho obsah byl tak ctihodný, jak nemožná byla obchodní správa tohoto podniku. Také u nich byli toho názoru, že lidové noviny je nutno udržovat pomocí lidových daru, místo toho, aby se prosadili v konkurencním boji s ostatními, a že je neslušné nedbalost a chyby obchodního vedení podniku krýt pomocí daru poctive smýšlejících patriotu.

V každém prípade jsem se všemi sílami snažil odstranit tento stav, který jsem v jeho povážlivosti brzy rozeznal. Pritom mi pomohlo štestí, a to tím, že jsem se seznámil s mužem, který od té doby pusobil nejenom jako obchodní vedoucí novin, nýbrž i jako obchodní vedoucí celé strany, které prokázal neocenitelné služby. V roce 1914, tedy v poli, jsem se seznámil s (tehdy ješte mým nadrízeným) dnešním generálním obchodním vedoucím celé strany Maxem Amannem. Behem ctyrech válecných let jsem mel možnost skoro trvale pozorovat mimorádné schopnosti, píli a úzkostlivou svedomitost mého pozdejšího spolupracovníka.

Uprostred léta roku 1921, když se hnutí nacházelo v težké krizi, a já jsem byl nespokojený s urcitým poctem zamestnancu, pricemž jsem s nekterými zažil trpkou zkušenost, obrátil jsem se na mého nekdejšího plukovního kamaráda, kterého mi jednoho dne privedl do cesty osud, s prosbou, aby se nyní stal obchodním vedoucím našeho hnutí. Po dlouhém váhání - Amann se nacházel v nadejné pozici - konecne souhlasil, ovšem pod výslovnou podmínkou, že nebude slouhou žádného neschopného výboru, nýbrž že bude výhradne uznávat pouze jednoho jediného vládce.

Je nesmazatelnou zásluhou tohoto obchodne skutecne obsažne vzdelaného prvního obchodního vedoucího hnutí, že prinesl do stranických provozu porádek a cestnost. Od té doby jsou príkladné a nemohou být dosažený žádným podrízeným clánkem, o prekonání ani nemluve. A jako je tomu vždycky v živote, je casto prevyšující schopnost provázena závistí a zlobou. To se muselo ocekávat i v tomto prípade a trpelive se s tím smírit.

Již v roce 1922 byly všeobecne vytyceny pevné smernice jak pro obchodní, tak i pro ciste organizacní výstavbu hnutí. Existovala již úplná centrální kartotéka, která obsahovala všechny cleny našeho hnutí. Také financní stránka hnutí byla navedena do správných kolejí. Prubežné vylepšování muselo být také kryto prubežnými príjmy, mimorádné príjmy byly používány pouze na mimorádné akce. I pres težkost doby tím hnutí zustalo, nehlede na trvalé drobné úcty, skoro bez dluhu, ba dokonce se podarilo dosáhnout trvalého nárustu jeho hodnot. Pracovalo se jako v malém soukromém podniku. Zamestnaný personál musel vynikat svými schopnostmi, a v žádném prípade se nemohl odvolávat na slavné "smýšlení". Smýšlení každého nacionálního socialisty se prokazuje v první rade jeho pripraveností, vytváret svou pílí a schopnostmi hodnoty ku prospechu celé národní pospolitosti. Kdo na tomto poli nesplní svou povinnost, není hoden ohánet se pojmem smýšlení, proti kterému se ve skutecnosti prohrešuje. Novým obchodním vedoucím hnutí bylo hned od pocátku se vší rozhodností zastáváno stanovisko, oproti všem možným vlivum, že stranické provozy nesmí být žádné výhodne vydelávající podniky pro nekolik delných prívržencu nebo clenu hnutí. Hnutí, které tak ostrou formou bojuje proti stranické zkorumpovanosti našeho dnešního správního aparátu, musí za každou cenu svuj vlastni aparát udržet naprosto cistý od podobných nešvaru. Stal se prípad, že do administrace novin byli prijati zamestnanci, kterí svým drívejším smýšlením patrili k Bavorské lidové strane, avšak, mereno jejich výkonem, se osvedcili jako vysoce kvalifikovaní. Výsledek tohoto pokusu byl všeobecne vynikající. Práve tímto cestným a otevreným uznáním jejich skutecného výkonu si hnutí posléze získalo srdce techto zamestnancu rychleji a dusledneji, než by tomu mohlo být v jakémkoliv jiném prípade. Pozdeji se z nich stali výborní nacionální socialisté, a temi i zustali, a to ne jenom recmi, nýbrž to dokázali predevším svou svedomitou, poctivou a rádnou prací, kterou vykonávali ve službách nového hnutí. Je samozrejmé, že dobre kvalifikovaný stranický soudruh bude mít vždy prednost pred stejne dobre zapsaným nestraníkem. Avšak nikdo nemuže být zamestnáván pouze na základe svých stranických predpokladu. Rozhodnost, se kterou nový obchodní vedoucí zastával tyto základní principy, a postupne je, i pres veškerý odpor, také prosadil, se v budoucnosti hnutí velmi vyplatilo. Pouze tak bylo možné, že v dobe nejtežší inflace, kdy zkrachovalo deseti tisíce podniku a tisíce novin muselo ukoncit svou cinnost, obchodní vedení hnutí nejenom že nezkrachovalo, a bylo schopno také krýt své pohledávky, nýbrž že "Völkischer Beobachter" zažil cím dál tím vetší rozkvet. Tehdy totiž vstoupil do rad velkých novin.

Rok 1921 byl významný také v tom, že se mi, díky mé pozici prvního predsedy strany, podarilo, vymanit spoustu stranických provozu z vlivu kritiky a vmešování se clenu výboru. To bylo velice duležité, nebot jsme nemohli sehnat skutecne schopnou osobu, jelikož do toho neustále hovorili budižknicemové, kterí všemu rozumeli lépe, avšak ve skutecnosti za sebou nechávali pouze žalostný zmatek. Na cem pak tito všeznalci lpeli nejvíce, byli špionážní kontroly a inspiracní cinnost. Existovali lidé, kterí byli prímo posedlí nemocí, za každým a za vším neco videt, a kterí se nacházeli v jakémsi trvalém stavu gravidity vynikajících plánu, myšlenek, projektu a metod. Jejich nejvyšším a nejideálnejším cílem však vetšinou bylo vytvorení nejakého výboru, který by coby kontrolní orgán odborne zhodnocoval skutecnou práci ostatní. Mnohým z techto výboráru pritom vubec nedošlo, jak ponižující a antisocialistické to je, když clovek, který o veci nemá ani potuchy neustále hovorí do práce skutecným odborníkum. V techto letech jsem v každém prípade spatroval jako svou povinnost, ochranovat pred temito elementy všechny skutecne pracující a zodpovedností zatížené síly hnutí, a zajistit jim potrebné zázemí a volné pole své pracovní pusobnosti.

Nejlepším prostredkem, jak tyto výbory, které nic nedelaly, nebo vytvárely prakticky neproveditelná usnesení, zneškodnit, bylo pridelit jim skutecnou práci. Bylo k smíchu, jak se tento spolek potichoucku vyparil a stal se náhle neviditelným. Pritom jsem si vzpomnel na naši tehdy nejvetší instituci, Ríšský snem. Jak by se odtamtud všichni náhle vyparili, kdyby jim clovek místo toho vecného tlachání pridelil skutecnou práci. A sice práci, za kterou by každý jeden z techto žvanilu byl osobne zodpovedný.

Již tehdy jsem stále kladl požadavek na to, aby, stejne jako je tomu v osobním živote, se v hnutí pro jednotlivé provozy hledalo tak dlouho, dokud nebyl nalezen ten skutecne správný úredník, správce nebo vedoucí. Tomu pak byla neprodlene dána veškerá autorita a volnost v jednání smerem dolu, pri uvalení naprosté zodpovednosti smerem nahoru, pricemž nikdo neobdržel autoritu nad podrízeným, pokud nebyl vetším odborníkem pres príslušnou práci. V prubehu dalších dvou let jsem svoje názory prosazoval cím dál více, a dnes jsou, alespon co se vrchního vedení týce, naprostou samozrejmostí.

Nejzretelnejší úspech tohoto prístupu se ukázal 9. Listopadu 1923.

Když jsem pred ctyrmi lety vstoupil do hnutí, nebylo k dispozici ani razítko. 9.listopadu 1923 bylo hnutí zrušeno a jeho majetek zkonfiskován. Ten byl posléze vycíslen se všemi cennými vecmi a novinami na celých sto sedmdesát tisíc zlatých marek.

Index

HOME