Mein Kampf
ADOLF HITLER
9
NEMECK STRANA PRACUJÍCÍCH
Jednoho dne jsem z nadrízených míst dostal rozkaz, abych zkontroloval, jaké okolnosti se skrývají za údajne politickým sdružením, které melo v nejbližích dnech pod jménem "nemecká strana pracujících" porádat shromáždení, na kterém mel hovorit také Gottfried Feders, musel jsem se ho zúcastnit, prohlédnout si sdružení a vyhotovit zprávu. Zvedavost, kterou vojsko tehdy venovalo politickým stranám, byla více než pochopitelná. Revoluce dala vojákum právo úcastnit se politického života, kterého nyní hojne využívali i ti nejvetí nezkuenci. Teprve v okamžiku, kdy Centrum a Sociální demokraté k vlastní kode, museli rozpoznat, že se sympatie vojáku zacaly klonit od revolucních stran k národnímu hnutí a k novému povstání, bylo rozhodnuto, že vojsku bude volební právo opet odebráno a že jakákoliv politická cinnost bude zakázána. Že Centrum a marxisté sáhnou k tomuto opatrení bylo jasné, nebot pokud by toto okletení "obcanských práv", jak se po revolucí nazývala politická rovnoprávnost vojáku, nedolo by o nekolik let pozdeji k žádnému listopadovému státu, ale tím by také nedolo k dalímu národnímu zneuctení a hanbe, které národu zpusobili jeho vydridui a prisluhovaci dohodáru z vlastního stredu. Ovem to, že také takzvané "národní" strany budou nadene souhlasit s korekturou dosavadních názoru listopadových zlocincu, a tím také pomužou znekodnit nástroj národního povstání, opet ukazuje, kam vedou tyto doktrinárské predstavy techto nejbezelstnejích z bezelstných. Toto skutecne stárím duevne nemocné metanstvo si s naprostou vážností myslelo, že se armáda stane tím, cím byla, totiž zátitou nemecké obranyschopnosti, zatímco Centrum a marxisté by jí chteli vytrhnout ten nebezpecný národní jedovatý zub, bez nehož by vak armáda navždy zustala policií, pricemž by nemela žádnou jednotku, která by byla schopna bojovat proti nepríteli, což se v následující dobe melo také dostatecne prokázat.Nebo si snad nai "národní politici" mysleli, že by rozvoj armády mohl být jiný, než národní? To by temto pánum bylo zatracene podobné, a vychází to z toho, když je muž za války místo vojákem pouhým tlachalem, cili parlamentárem, a nemá ani ponetí, co se odehrává v hrudi mužu, když je minulost upomene na to, jak byli kdysi prvními vojáky tohoto sveta.
Tak jsem se rozhodl zúcastnit se již zmíneného shromáždení do té doby me zcela neznámé strany. Když jsem priel vecer do tesné místnosti bývalého Sterneckerova pivovaru v Mnichove, která se pro nás pozdeji stala historickou, potkal jsem tam asi 20 až 25 úcastníku predevím ze spodních vrstev obyvatelstva. Federsova prednáka mi byla známa již ze zmíneného kurzu, takže jsem se mohl více venovat pozorování samotného spolku. Neudelali na mne ani dobrý, ani patný dojem. Nový spolek, tak jako mnoho jiných. Práve tehdy byla doba, kdy se každý, kdo nebyl spokojen s dosavadním vývojem, a nemel duveru v žádnou stávající stranu, cítil být povolán k založení nové strany. A tak se vude z pudy vynorovaly takové spolky, aby zase po nejakém case bezhlesne zmizely. Jejich zakladatelé nemeli ani nejmení tuení, co to znamená založit z podobného spolku politickou stranu, nebo dokonce nejaké hnutí. A tak se vetinou podobné spolky udávily vlastní smenou osáckou ulpelostí. Nejinak jsem po dvou hodinách poslechu posoudil i tuto "nemeckou stranu pracujících". Když Feders konecne skoncil, byl jsem rád. Videl jsem dost a chtel jsem odejit, když mne preci jenom jete pozdržela práve oznámená volná diskuse. I zde se zdálo, že vechno probehne bez vetího zájmu, když tu se ke slovu dostal nejaký "profesor", který zprvu pochyboval o správnosti Federsových podkladu, avak, po jedné velmi zdarilé Federsove odpovedi se náhle ocitl na "pude skutecností". Poté mladé strane co nejnaléhaveji doporucil zaradit do svého programu obzvláte duležitý bod, a sice odtrženi Bavorska od Pruska. Tento muž s drzým celem tvrdil, že v tomto prípade by se nemecké Rakousko okamžite pripojilo k Bavorsku, že by pak mír byl mnohem vetí, a podobné nesmysly. To jsem již nemohl vydržet, a musel jsem se prihlásit o slovo, abych tomu vzdelanému muži sdelil své míneni o tomto bode. A mel jsem úspech. Jete než jsem skoncil svuj prednes, pan predrecník se ze sálu vytratil jako zmoklý pes. Když jsem hovoril, vichni mi naslouchali s prekvapenými obliceji, a teprve když jsem se pripravoval poprát shromáždení dobrou noc a chystal jsem se odejit, prikrocil ke mne muž, predstavil se (jeho jménu jsem tehdy vubec nerozumel) a vtiskl mi do ruky malý seitek, ocividne jakousi politickou brožurku, s naléhavou prosbou, aby si ji precetl. To mi bylo velice príjemné, nebot nyní jsem mohl doufat, že poznám tento nudný spolek jednoduím zpusobem, než abych musel jete jednou navtívit stejne zajímavé shromáždení. Koneckoncu na mne tento zjevný delník udelal celkem dobrý dojem. S tím jsem tedy odeel.
Tehdy jsem bydlel jete v kasárnách 2. Peího pluku, v malé komurce, která jete velmi zretelne nesla stopy revoluce. Pres den jsem byl pryc, vetinou u 42. Streleckého pluku, nebo na prednákách u nekterých jiných vojenských oddílu. Pouze v noci jsem spal ve své malé komurce. Jelikož jsem se denne budil již pred pátou hodinou, zvykl jsem si na hry myek, které dovádely v mé místnustce. Vždy jsem jim na podlahu položil kousek chleba, nebo chlebové kurky a pak jsem sledoval, jak se ty žertovné myky prohání kvuli temto pár dobrotám. Zažil jsem v živote již dost bídy, takže jsem si dobre dokázal predstavit hlad, a s tím i radost techto malých tvoru. Také ráno po tomto shromáždení jsem kolem 5 hodiny ležel v posteli a sledoval dovádení a kádlení. A jelikož už jsem nemohl zaspat, vzpomnel jsem si náhle na predcházející vecer, a tu mne napadl onen seitek, který mi dal jeden z tech delníku. Tak jsem zacal císt. Byla to malá brožura, ve které její autor, a byl to onen delník, popisoval, jak se dostal z chaosu marxistických a odborárských frází zpet k národnímu mylení, od toho byl také odvozen její titul "Mé politické procitnutí". Se zájmem jsem si dílko precetl. Odrážely se v nem události, které jsem na vlastní kuži prožil pred dvanácti lety. Neskutecne žive jsem pred sebou opet spatril svuj vlastní vývoj. V prubehu dne jsem o celé veci jete nekolikrát premýlel a chtel jsem ji konecne opet odložit, když tu jsem ke svému údivu ani ne po týdnu obdržel pohlednici, na které stálo, že jsem byl prijat do nemecké strany pracujících, že se k tomu mám vyjádrit, a prijít proto prítí stredu na zasedání výboru této strany.
Byl jsem tímto zpusobem nabytí clenství více než prekvapen a nevedel jsem, jestli se mám zlobit, nebo se tomu smát. Vždyt jsem vubec neuvažoval o vstupu do nejaké stávající strany, vždyt jsem chtel založit svoji vlastní. Tento požadavek pro mne opravdu nepricházel v úvahu. Už jsem chtel pánum svou odpoved poslat písemne, když tu ve mne zvítezila zvedavost, a já se rozhodl, že se ve stanovený den objevím osobne, abych jim sdelil své duvody.
Prila streda. Hostinec, ve kterém se schuze mela konat se jmenoval "Staré ružové lázne" v Panské ulici. Byl to velmi nuzný hostinec, kam nekdo zabloudil jednou za uherský rok. Žádny zázrak v roce 1919. Tento hostinec jsem vak doposud neznal. Proel jsem patne osvetleným lokálem, ve kterém nikdo nebyl, hledajíce vchod do vedlejí místnosti, kde jsem se ocitl pred "zasedáním". V poloeru zpola zdemolované plynové lampy sedeli u stolu ctyri mladí lidé, mezi nimi i autor malé brožurky, který mne okamžite co nejvreleji privítal jako nového clena nemecké strany pracujících. Byl jsem ponekud zmaten. Bylo mi totiž sdeleno, že vlastní "ríský predseda" teprve prijde, proto jsem se svým prohláením jete pockal. konecné se objevil. Byl to vedoucí shromáždení v Sterneckerove pivnici behem Federsova projevu. Mezitím ve mne opet zvítezila zvedavost a proto jsem vyckával, co se bude dít. Nyní jsem alespon poznal jména jednotlivých pánu. Predseda této "ríské organizace" se jmenoval pan Harrer, mnichovské pak Anton Drexler.
Byl precten protokol z minulé schuze, a zapisovateli byla vyslovena duvera. Poté na radu prila pokladní zpráva, ve vlastnictví spolku se nacházelo 7 marek a 50 feniku, za což pokladník obdržel taktéž veobecnou duveru. To bylo opet zaprotokolováno. Poté byly 1. místopredsedou precteny odpovedi na jeden dopis z Kielu, jeden z Disseldorfu a jeden z Berlína, vichni s nimi souhlasili. Nyní byla ctena dolá pota: jeden dopis z Berlína, jeden z Disseldorfu a jeden z Kielu, jejichž príchod byl prijat s velkým nadením. Tato narustající korespondence byla prohláena za nejlepí a zretelné znamení do okolí zasahující "Nemecké strany pracujících", a poté - poté nastala dlouhá porada o nových odpovedích, které je nutno podat. Hrozné, príerné. To tedy byl ten nejmrzutejí spolek vech spolku. A do tohoto klubu jsem tedy mel vstoupit? Potom se projednávaly nové prihláky, to znamená , bylo projednáváno mé ulovení. Zacal jsem se tedy vyptávat, avak krome nekolika hlavních zásad nebylo k dispozici vubec nic. Žádný program, žádné letáky, vubec nic predtiteného, žádné clenské legitimace, ba dokonce ani razítko, pouze ocividne dobrá víra a dobrá vule. Smích mne opet preel, nebot co jiného to bylo, než typické znamení naprosté bezradnosti a celkové malomyslnosti presahující vechny dosavadní strany, jejich programy, jejich úmysly, a jejich cinnost. To, co zde techto pár mladých lidí spolecne delalo, nebylo prece nic jiného, než výlevy jejich vnitrních hlasu. Ty se jim asi více pocitove, než vedome,snažily dát na vedomí, že se jim celé dosavadní stranictví už nezdá byt vhodné ani ke vzbourení nemeckého národa, ani k vylécení jejich vnitrních ran. V rychlosti jsem si precetl základní mylenky, které zde ve strojopise ležely, a také z nich jsem vycetl spíe hledání, než skutecné vedení. Bylo tam mnoho nejasností, mnoho toho tam chybelo, avak nebylo zde nic, co by mohlo platit za znamení jasného poznání. To, co tito lidé cítili, jsem znal sám: byla to touha po novém hnutí, které by bylo necím víc, než strany v dosavadním smyslu slova. Když jsem se toho vecera vrátil zpet do kasáren, byl jsem s posudkem o tomto sdružení již hotov.
Stál jsem nyní pred nejteží otázkou mého života: mám se k nim pridat, nebo mám odmítnout?
Rozum doporucoval pouze odmítnutí, pocit mne vak nedoprál klidu. Cím více jsem se snažil vybavovat si nesmyslnost tohoto klubu, tím více se k nemu muj cit priklánel.
V prítích dnech jsem byl neklidný. Zacal jsem intenzívne premýlet. Politicky se angažovat, o tom, jsem byl rozhodnut již dlouho. Že predpokladem proto bylo nejaké nové hnutí, to mi bylo také jasné. Avak doposud mi k tomu chybel potrebný podnet. Nepatrím k tem lidem, kterí dnes neco zacnou, aby s tím již zítra skoncili, a pokud možno preli k nejaké dalí veci. A práve toto presvedcení bylo hlavním duvodem, proc jsem se doposud nemohl rozhodnout k založeni podobného hnutí, které by budto muselo být vím, nebo by prestalo mít jakýkoliv smysl. Vedel jsem, že by to pro mne bylo konecné rozhodnutí, pri kterém není návratu. Pro mne to nebyla žádná docasná hra, nýbrž pokrevní príslib. Již tehdy jsem vlastnil jakýsi instinktivní odpor k lidem, kterí zacínali ve, aniž by cokoliv provedli. Nenávidel jsem tyto otravné výpary ve vech prujezdech. Považoval jsem cinnost techto lidí za hori, než kdyby nedelali vubec nic. Zdálo se, že mi dává znamení samotný osud. Nikdy bych nevstoupil do nekteré velké stávající strany, duvody k tomu jete vysvetlím. Zdálo se mi, že toto malé smené stvorení s jeho pár cleny má jednu prednost, a sice že jete neustrnulo v nejakou organizaci, a že skýtá každému jedinci možnost skutecné osobni cinnosti. Zde se prece dalo tvorit, cím meni sdružení bylo, tím snadneji se mu dal privést správný tvar. Zde se jete dal urcit obsah, cíl a cesta, což u velkých stran již od zacátku vubec nepricházelo v úvahu. Cím déle jsem se snažil premýlet, tím více ve mne rostlo presvedcení, že práve z takového malého hnuti by se dalo pripravit povstání národa, a ne z politických parlamentních stran, které jsou až moc spoutány starými predstavami, nebo se dokonce podílejí na zisku z nového režimu. Nebot to, co zde muselo být zvestováno, byl nový svetonázor, a ne nové volební heslo. Ovem bylo to neskutecne težké rozhodnutí, chtít premenit tento úmysl ve skutecnost.
Jaké predpoklady jsem osobne prinesl k této úloze? Že jsem byl bez prostredku a chudý, mi pripadalo jete jako to nejúnosnejí, ovem horí bylo, že jsem stále patril k tem bezejmenným, jeden z miliónu, který dává prubeh náhode, nebo volá v prítomnosti, aniž by to vak kdokoliv z nejbližího okolí zaregistroval. K tomu pricházela jete dalí potíž, která musela vyplynout z mého nedostatecného kolského vzdelání.
Takzvaná "inteligence" hledí s opravdu nekonecnou blahosklonností z patra na každého, kdo neproel obligátními kolami a nenechal si do hlavy napumpovat potrebné vedomosti. Otázka nikdy nezní: co clovek dokáže, nýbrž co se naucil? Pro tyto vzdelance je sebevetí dutá hlava duležitejí, - jen když vlastní potrebné vysvedceni -, než ten nejcistí hoch, kterému tato drahocenná pouzdra scházejí. Dovedl jsem si tedy snadno predstavit, jak mi tento "vzdelaný" svet bude oponovat. A mýlil jsem se pouze do té míry, že jsem tehdy tyto lidí považoval za mnohem chytrejí, než bohužel ve skutecném reálu z velké cásti opravdu byli. A jak už to bývá, zárily samozrejme výjimky stále jasneji. Já jsem se ale pritom naucil rozeznávat vecné studenty od skutecných znalcu.
Po dvoudenním strastiplném premítání a premýlení jsem konecne doel k presvedcení, že tento krok musím ucinit. Bylo to nejrozhodnejí odhodlání v mém živote. Návrat zpet nemohl a nesmel být možný. A tak jsem se prihlásil za clena nemecké strany pracujících a obdržel jsem provizorní clenský prukaz s císlem sedm.
HOME
MEIN KAMPF, ADOLF HITLER
Svenska
English
German
French
THE POLITICAL TESTAMENT OF ADOLF HITLER
French
English
German
Italian
Spanish.
Norsk
The Jewish plans!
The Jewish Plots!
Must Germany Perish?
A Jewish plan for the extinction of the German nation
and the total eradication from the earth, of all her people!
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish |
Judaism =Racism, Domination, Dccupation
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish | Italian | Danish |
The Protocols of Zion