Mein Kampf
ADOLF HITLER
8
POCÁTEK MÉ POLITICKÉ CINNOSTI
Jete koncem listopadu roku 1918 jsem se vrátil zpet do Mnichova. Jel jsem opet k záložnímu bataliónu mého regimentu, který se nacházel v rukou "vojenské rady". Celý jeho režim byl tak otravný, že jsem se okamžite rozhodl, pokud možno co nejdríve opet odejit. S jedním verným kamarádem z pole, Schmiedtem Ernstem jsem dorazil do Traunsteinu a zustal jsem tam až do zrueni tábora.V breznu 1919 jsme se opet vrátili do Mnichova. Situace byla k neudržení a nutila nutne k dalímu pokracování revoluce. Smrt Eisnera jenom urychlila její prubeh a vedla konecne k diktature rad, lépe receno k docasné nadvláde Židu, tak jak byl puvodní zámer puvodcu celé revoluce.
V té dobe se mi hlavou honily nekonecné plány. Dlouhé dny jsem premýlel, co by se nyní konecne dalo udelat, avak koncem každé úvahy bylo strízlivé zjitení, že sám jako bezejmenný nemám nejmení predpoklady k jakémukoliv úcelnému jednání. O duvodech, proc jsem se i tehdy nerozhodl vstoupit do žádné ze stávajících stran, se zmíním jete pozdeji.
V prubehu nové revoluce jsem poprvé vystoupil tak, že se to setkalo s nelibostí centrální rady. Dne 27. dubna 1919 jsem mel být v ranních hodinách zatcen. Tri chlápci vak vzhledem k namíreným karabinám nemeli dost odvahy, a tak odtáhli tam, odkud prili. Nekolik dnu po osvobození Mnichova jsem byl predvolán pred vyetrující komisi ohledne revolucních události u 2. Peího regimentu. To byla více méne má první ciste politická aktivní cinnost. Již nekolik týdnu nato jsem obdržel rozkaz zúcastnit se jednoho kurzu, který byl porádán pro prísluníky branné moci. Behem neho meli vojáci obdržet urcité základy obcansko-právního mylení. Pro mne ležela hodnota celého kurzu v tom, že jsem zde dostal možnost poznat nekolik stejne smýlejících kamarádu, se kterými jsem mohl dukladne prodiskutovat soucasnou stávající situaci. Byli jsme vichni více ci méne presvedceni, že Nemecko nemuže z nastávající krize zachránit žádná ze stávajících stran, at již to jsou listopadoví vzbourenci, Centrum, nebo Sociální demokracie. A že ani takzvané obcansko-národní sdruženi pri sebevetí vuli nikdy nemuže pochopit, to, co se skutecne odehrává. Zde chybela celá rada predpokladu, bez kterých se podobná práce nemuže nikdy podarit. Následná doba také nae tehdejí názory potvrdila.
Tak se v tomto malém kruhu navrhlo založení zcela nové strany. Základní mylenky, které nám tehdy vytanuly na mysli byly stejné jako ty, které byly pozdeji zrealizovány v "nemecké strane pracujících". Název nove zakládaného hnutí musel od pocátku vycházet z predpokladu prístupu k irokým pracujícím vrstvám, nebot bez této vlastnosti nám pripadala práce bezúcelná a zbytecná. Tak jsme prili na název "Sociálne-revolucní strana" , to proto, jelikož sociální názory nového sdružení bylo vskutku revolucní. Hlubí smysl vak ležel v následujícím: At již jsem se dríve zabýval hospodárskými problémy v jakékoliv míre, zustalo to vždy v mezích, které vycházely z pojetí sociálních otázek. Teprve pozdeji se rozírily tyto rámce na podklade revize nemecké svazové politiky. Byla velkým dílem výsledkem patného ekonomického odhadu a nejasností o možnostech obživy nemeckého národa v nadcházejících casech. Vechny tyto mylenky vak doposud spocívaly v mínení, že kapitál je v každém prípade výsledný produkt práce a s tím je sám sobe podkladem korektury vech tech faktoru, které lidskou cinnost budto podporuji, nebo ji naopak pozastavují. V tom potom také spocívá národní význam kapitálu, že sám zcela závisí na velikosti, svobode a síle státu, a tedy národa, že tato provázanost již sama o sobe musí vést k podpore tohoto kapitálu ze strany státu a národa, z jednoduchého duvodu sebezáchovy resp. dalího rozmnožování. Toto odkázání kapitálu na nezávislý svobodný stát podporuje jednoznacne tuto svobodu, moc, sílu atd. národa. Tím byla také pomerne jasnejí a srozumitelnejí úloha státu vuci kapitálu: má se starat pouze o to, aby zustal sluhou státu, a nemel by si namlouvat, že je pánem národa. Toto stanovisko se pak dá ohranicit dvemi mezními liniemi: udržováni životaschopné národní a nezávislé ekonomiky na strane jedné, a zajitování sociálních práv pracujících na strane druhé. Rozdíl tohoto cistého kapitálu, coby konecného produktu tvurcí práce, oproti kapitálu, jehož existence a bytí je založeno výhradne na spekulacích, jsem dríve nebyl s to zcela rozeznat, tak, jak bych si to býval prál. Chybel mi zde prvotní impuls, který se ke mne tehdy nedostal. Tomu se dostalo patricného zadostiucinení práve na již zmíneném kurzu behem prednáky pana Gottfrieda Federse.
Poprvé v mém živote jsem byl konfrontován s mezinárodním burzovním a pujckovým kapitálem. Poté, co jsem vyslechl první Federsovu prednáku, me okamžite probleskla hlavou mylenka že jsem nalezl životní predpoklad k založení nové strany.
Federsova zásluha v mých ocích spocívala v tom, že s diskrétní brutalitou definoval jak spekulativní, tak i národne hospodárský charakter burzovního a pujckového kapitálu, a odkryl jeho prastarý predpoklad úroku. Jeho výklady byly ve vech základních otázkách do té míry správné, že se jeho kritikové hned od zacátku zmohli na kritiku teoretické správnosti mylenek, než že by mohli pochybovat o praktických možnostech jejich realizace. Avak to, co bylo v ocích ostatních slabinou Federsových výkladu, tvorilo v mých jejich sílu.
Úkolem programátora není stanovovat rozdílné stupne pracnosti urcité veci, nýbrž objasnit tuto vec jako takovou, to znamená: má se starat spíe o cestu, než o samotný cíl. Zde vak rozhoduje principiální správnost dané mylenky a ne obtížnost jejího provedení. Jakmile se vak programátor pokusí v míste absolutní pravdy mít na zreteli takzvanou úcelnost a skutecnost, prestává být polárkou hledajícího lidstva, aby se stal receptem vedního dne. Programátor urcitého hnutí vytycil jeho cíl, a politik musí usilovat o jeho naplnení. Jeden je podle toho ve svém mylení urcen vecnou pravdou, druhý ve svém jednání více nynejí praktickou skutecnosti. Velikost jednoho leží v absolutne abstraktní správnosti jeho mylenek, druhého pak ve správném prístupu k daným skutecnostem a jejich užitecným využitím, pricemž jako vodící hvezda by mu mel sloužit programátoruv cíl. zatímco se za prubírský kámen významnosti daného politika dá brát úspenost jeho plánu a cinu, to znamená stávání se skutecností, uskutecnení posledního zámeru programátora je nerealizovatelné, nebot uchopit pravdivost lidských mylenek, vytycit jasné cíle, a samotné vyplnení tohoto musí ztroskotat na veobecné lidské neúplnosti a nedostatecnosti. Cím abstraktneji správnejí a tím i mohutnejí bude mylenka, o to nemožnejí zustane její úplné uskutecnení, pokud bude odvislá od lidí. Proto také nemuže být význam programátora meren skrze naplnení jeho cílu, nýbrž práve jeho správností a vlivem, kterými zapusobil na vývoj lidstva. Kdyby tomu bylo jinak, nemohli by se zakladatelé ruzných náboženství pocítat k nejvetím lidem na této zemi, prestože uskutecnení jejich etických zámeru se nikdy ani zdaleka nepriblíží svému naplneni. Samotná víra v lásku je ve svých úcincích pouze slabým odleskem zámeru jejich vzneených zakladatelu, vždyt její význam leží ve smeru, který se snaží udávat vývoj veobecné lidské kultury, morálky a mravnosti.
Nesmírne velké rozdíly úkolu programátora a politika je také prícinnou, proc se také tito dva nedají sjednotit do jedné osoby. Platí to predevím u takzvaných "úspených" politiku malého formátu, jejichž cinnost je skutecne pouze "umením možností", jak Bismarck alespon jednou trochu povolane oznacil politiku. Cím více se takový "politik" straní velkých mylenek, tím snadnejích, castejích a viditelne rychlejích úspechu dosáhne. Dílo takových politiku je více ci méne pro potomstvo bezvýznamné, nebot jejich úspechy v prítomnosti spocívají na vyhýbání se vem skutecným velkým a rozhodujícím problémum a mylenkám, které by jako takové mohly být duležité pro pozdejí generace.
Uskutecnení podobných cílu, které by mohly mít hodnotu a význam i v té nejvzdálenejí budoucnosti, se zastánci techto mylenek vetinou nevyplácí a nalézá pouze zrídka porozumeni u nejirích mas, které spí ocení slevy mléka a piva, než dlouhodobé plány pro budoucnost, jejichž uskutecnení se muže dostavit teprve pozdeji, a jejichž využiti se docká teprve jejich potomstvo. A tak se z urcité dávky jeitnosti, která je vždy blízká príbuzná hlouposti, bude velká cást politiku stranit vech opravdu významných, težkých konceptu budoucnosti, jen aby ani na okamžik neztratili momentální sympatie irokých vrstev obyvatelstva. Úspech a význam takového politika pak spocívá výhradne v prítomnosti a není existencní pro jeho potomstvo. Tyto malé mozky to také moc neruí, stací jim to.
Jiné pomery vládnou u programátoru. Jejich význam spocívá skoro výhradne v budoucnosti, nebot je pomerne casto tím, co se oznacuje slovem "nepraktický". Nebot jestliže za umení politika platí skutecne umení možností, pak patrí programátor k tem, o kterých platí, že je bohové mají rádi pouze v prípade, když požadují a chtejí nemožné. Vetinou se vzdávají uznání prítomnosti, avak jsou-li jeho mylenky nesmrtelné, sklízí za to slávu od svého potomstva.
Behem dlouhých casových úseku se muže stát, že se politik snoubí s programátorem. Cím vnitrní toto snoubení je, tím vetí jsou pak prekážky, které se pak staví proti pusobení politika. Nepracuje již pro požadavky, které vyvstávají kdejakému osákovi, nýbrž pro cíle, které jsou srozumitelné pouze nekolika málo vyvoleným. Proto je pak jeho život rozerván láskou a nenávisti. Protest prítomnosti, kterou clovek nechápe, zápasí s uznáním potomstva, pro které prece pracuje.
Nebot cím vetí je práce jedince pro budoucnost, o to méne vnímá prítomnost, a o to teží je jeho boj, a o to ridí je jeho úspech. Vzkvétá-li vak presto nekomu po staletí, naskýtá se možnost, že bude na sklonku svého života ozáren tichým z bleskem pricházející slávy. Samozrejme že tito velikáni jsou maratónskými bežci dejin, vavrínový venec soucasnosti spí spocívá na spáncích smrtelných hrdinu.
K nim se vak musí radit vichni velcí bojovníci tohoto sveta, ti, kterí nerozumeli prítomnosti, presto vak byli pripraveni bojovat za své mylenky a ideály. Jsou to ti, kterí nejvíce prirustají k srdci národa, skoro to vypadá , jako by každý cítil povinnost napravit na minulosti, cím se soucasnost prohreila proti velikánum. Jejich život a ciny jsou hodnoceny oslavným a vdecným uznáním a povznáí predevím behem pochmurných dnu zlomená srdce a zoufal due. K tomu ovem nepatrí pouze skutecne velcí státníci, nýbrž také vichni ostatní velcí reformátori. Vedle Fridricha Velikého zde stojí Martin Luther, stejne jako Richard Wagner.
Když jsem poprvé slyel Federsovu prednáku o "rozdrcení úrokového otroctví", okamžite jsem vedel, že se jedná o teoretickou pravdu, která se musí stát nejstálejím smyslem budoucnosti nemeckého národa. Britké oddeleni burzovního kapitálu od národního hospodárství nabízelo možnost postavit se zmezinárodnováni nemeckého hospodárství, bez toho, že by se zároven bojem proti kapitálu ohrožoval samotný základ nezávislého lidového sebezachováni. Mel jsem již rozvoj Nemecka naprosto jasne pred ocima, než abych nevedel, že nejteží boj bude potreba svést ne s neprátelskými národy, nýbrž s mezinárodním kapitálem. Ve Federsove prednáce jsem cítil ohromné heslo pro tyto nadcházející boje.
A také zde pozdejí události ukázaly, jak správné bylo nae tehdejí vnímání. Dnes již nejsme vysmíváni chytráky nai mestské politiky, dnes vidí i tito, pokud nejsou vedomými lhári, že mezinárodní kapitál byl nejenom nejvetím válecným tvácem, nýbrž že ani nyní, po skoncení boju, neopomíná delat z míru peklo.
Boj proti mezinárodnímu bankovnímu a pujcovnímu kapitálu se stal nejduležitejím programovým bojem bodem boje nemeckého národa za nezávislost a svobodu.
Co se vak námitek takzvaných praktiku týce, lze jim odpovedet následovne: vechny obavy o hruzných hospodárských dusledcích odtržení z úrokového otroctví jsou zbytecné, nebot za prvé ly dosavadní hospodárské poucky nemeckému národu jen steží k duhu, vyjádrení k otázce národního sebeurceni nás velmi upomínají na odborné posudky podobných znalcu z drívejích dob, napr. bavorské zdravotní kolegium pri príležitosti otázky zavedení železnice. Vechny drívejí obavy techto urozených sboru se nikdy nenaplnily: cestujícím ve vlacích nových "parních oru" se nedelalo zle, diváci také neonemocneli, a od drevených ohrad, které mely nové zarízení skrýt, se také upustilo, - pouze drevené ohrady v hlavách vech takzvaných "expertu" zustaly zachovány i pro dalí generace. Za druhé by si vak clovek mel dát pozor na následující: Každá, i ta nejlepí mylenka se muže stát nebezpecnou, když si domýlí, že je samoúcelná, i když ve skutecnosti predstavuje pouze prostredek, - pro mne vak a pro vechny opravdové nacionální socialisty platí pouze jediná doktrína: národ a vlast.
To, za co musíme bojovat, je zajiteni existence a rozmnoženi nai rasy a naeho národa, za výživu jeho deti a udrženi cistoty krve, svobodu a nezávislost nai vlasti, ke kterému ná národ dozrál, k naplneni posláni, které mu bylo prideleno od stvoritele univerza.
Každý nápad a každá mylenka, každé ucení a vechno vedení musí sloužit tomuto úcelu. Z tohoto výchozího bodu je také nutno ve proverit a dle jeho úcelnosti pak také prijmout, nebo odmítnout. Tak nemuže žádná teorie ustrnout ve smrtelnou doktrínu, nebot ve musí sloužit pouze životu.
A tak se poznatky Gottfrieda Federse staly podnetem, zabývat se dopodrobna oborem, který mi do té doby byl zcela cizí. Zacal jsem se znovu ucit, a nyní jsem teprve zcela pochopil obsah úmyslu životního díla Žida Karla Marxe. Teprve nyní jsem zcela porozumel jeho "Kapitálu", stejne jako boji sociální demokracie proti národnímu hospodárství, který mel pouze pripravit pudu pro nadvládu skutecného mezinárodního financního a pujckového kapitálu. Ovem jete z jedné jiné stránky pro mne tyto kurzy byly obrovským prínosem.
Jednoho dne jsem se prihlásil k diskusi. Jeden úcastník veril tomu, že by se mohl stát mluvcím Židu, a v dlouhých výkladech je zacal obhajovat. To mne vyprovokovalo k odpovedi. Prevážná vetina prítomných úcastníku kurzu se postavila na mou stranu. Výsledkem toho vak bylo, že jsem o nekolik dní pozdeji byl vybrán k tomu, abych nastoupil ke svému nekdejímu regimentu, jako takzvaný "vzdelávací dustojník".
Disciplína vojska byla v té dobe jete pomerne slabá . Mužstvo stále jete trpelo následky údobí vojenských rad. Jenom pomalu a opatrne se dalo prejít k tomu, zavést opet namísto "dobrovolné" poslunosti, jak se oznacoval chlév pod vedením Kurta Eisnera, vojenskou disciplínu a subordinaci. Stejne tak se mužstvo muselo naucit samostatne premýlet a myslet skrze národní a vlastenecké cítení. V techto dvou smerech nyní leželo pole pusobnosti mé nové funkce. Zacal jsem s obrovskou chutí a láskou. Vždyt se mi nyní naráz nabízela možnost hovorit pred vetím poctem posluchacu, a to, co jsem dríve pouhým smyslem tuil, aniž bych to byl vedel, nyní náhle vytanulo na povrch: dovedl jsem "hovorit". Také hlas se mi do té míry zlepil, že mi bylo zcela rozumet alespon v malých místnostech mužstva. Ze žádného jiného úkolu jsem nemohl být tastnejí, než z tohoto, nebot nyní jsem mohl jete pred proputením vykonat užitecnou službu v instituci, která mi nesmírne ležela na srdci: ve vojsku. Mohl jsem hovorit dokonce o úspechu: nekolik stovek, ba nekolik tisíc kamarádu jsem v prubehu mých prednáek vrátil zpet národu a vlasti. "Nacionalizoval" jsem vojsko, a mohl jsem i touto cestou prispet k posílení veobecné disciplíny. A opet jsem pritom poznal spoustu stejne smýlejících kamarádu, kterí se pozdeji stali základním kmenem nového hnutí.
HOME
MEIN KAMPF, ADOLF HITLER
Svenska
English
German
French
THE POLITICAL TESTAMENT OF ADOLF HITLER
French
English
German
Italian
Spanish.
Norsk
The Jewish plans!
The Jewish Plots!
Must Germany Perish?
A Jewish plan for the extinction of the German nation
and the total eradication from the earth, of all her people!
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish |
Judaism =Racism, Domination, Dccupation
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish | Italian | Danish |
The Protocols of Zion