|
|
Diktatura humanity -
Holocaust
|
Richard E. Harwood (autor knihy Zemřelo skutečně šest milionů?)
přesvědčivě ukazuje, že nekonečná řada "bestsellerů" o zplynování židů,
jmenovitě v koncentračním táboře Osvětim, byla postavena na mylných
údajích a předpokladech.
SKUTEČNÁ PRAVDA - NEŽÁDOUCÍ
Čas od času se objevila kniha bývalých vězňů koncentračních táborů,
která nám ukázala úplně jiný obraz, než jaký obvykle na veřejnosti
převládá. Jako příklad si zde uvedeme paměti Margarety Buber -
Neumannové "Under zwei Diktatoren" (Londýn 1950). Autorka knihy, německá
židovka, prožila několik let v hrozných podmínkách stalinských
trestaneckých táborů, něž byla v srpnu 1940 předána nacistům a uvězněna
v ženském koncentračním táboře v Ravensbrücku. V porovnání se sovětským
vězením ji tábor Ravensbrück připadal čistý a řádně spravovaný. Vězeňské
baráky v Ravensbrücku byly ve srovnání se špinavými a přeplněnými brlohy
sovětských lágrů vzorem čistoty a pořádku. Teprve v prvních měsících
roku 1945 byl viditelný úpadek tohoto stavu, o jehož příčinách se
zmíníme později. Další svědectví, které stojí ve zřetelném protikladu k
převládajícímu, propagandou vytvořenému mínění, najdeme v knize Charloty
Bormanové "Die Gestapo lässt bitten". Autorka díla byla komunistka,
politická vězenkyně, stejně jako předchozím případě v táboře
Ravensbrück. Vypovídá o tom, že zkazky o plynování židů byly výmyslem,
který vytrvale koloval v "kolonii" vězněných komunistů. Nepřekvapuje
proto příliš, že tato "kolonie" mezi sebe nepřijala Margaretu
Buber-Neumannovou, protože mj. poznala pravdu o sovětských
koncentračních táborech.
NESTRANNÝ SOUD
Další, neméně šokující skutečností zůstává, že zmíněné osobě nebylo
dovoleno vypovídat v soudním přelíčení, které se po válce konalo s
dozorci a veliteli koncentračních táborů v tzv. Rastadském procesu v
tehdejší francouzské okupační zóně. Obvyklý osud těch, kteří odmítají
podporovat legendu o holocaustu.
PROČ ZEMŘELI
Naprostá většina ze zemřelých vězňů v německých koncentračních táborech
podle Harwodova přesvědčení přišla o život na jaře 1945 především proto,
že se už Němcům nepodařilo vzhledem k naprosté nadvládě spojenců ve
vzduchu (a také ovšem v důsledku celkově špatné zásobovací situace)
zajišťovat tábory nutnými potravinami a podobně. A to ještě nebyla,
podle Harwoodových údajů, takto kritická situace ve všech táborech, ale
jen v některých (např. v Bergen-Belsenu apod.).
SVĚDECTVÍ ČERVENÉHO KŘÍŽE
Zvláštní kapitolu věnuje ve své knize Harwood třísvazkové Zprávě
mezinárodního výboru Červeného kříže o jeho práci za II. světové války
(Genf 1948). Skupina autorů pod vedením Fredérica Siordeta prohlašuje v
předmluvě ke své práci, že Zpráva si klade za cíl dodržovat při
předkládání údajů tradiční politickou neutralitu Červeného kříže, v čemž
spočívá její mimořádná cena při objektivním zjišťování pravdy. Na rozdíl
od Sovětského svazu, kde byl přístup pracovníkům Červeného kříže do
koncentračních táborů přísně zakázán, mohl v Německu Červený kříž
zásobovat potravinami a léky už od konce roku 1942 hlavní a od ledna
1943 pak všechny koncentrační tábory. Tato pomoc sloužila, podle Zprávy
Červeného kříže, jak židům, tak i příslušníkům jiných národností.
KDO
ZAVINIL SMRT VĚZŇŮ?
Velmi důležitým aspektem Zprávy Červeného kříže je skutečnost, že
objasňuje příčinu úmrtí, k nimž došlo koncem války v koncentračních
táborech. Zpráva Červeného kříže uvádí: "Následkem chaosu a celkové
situace Německa po zahájení spojenecké invaze během posledních válečných
měsíců, kdy tábory přestaly být pravidelně zásobovány potravinami a
ostatním potřebným materiálem, stoupl prudce počet obětí hladu a nemocí.
Samozřejmě německé nacistické vedení, viditelně znepokojené touto
situací, alarmovalo konečně 1. ledna 1945 Mezinárodní Červený kříž". V
březnu 1945 se setkali prezident Mezinárodního Červeného kříže a generál
Kaltenbrunner a došli k důležitém rezultátu: "S okamžitou platností
souhlasí německá strana s tím, aby byla poskytována potravinová a jiná
pomoc vězňům přímo pracovníky Červeného kříže, a tato organizace má
právo vyslat po jednom stálém zástupci Červeného kříže do všech
koncentračních táborů, které jsou pod německou kontrolou." (svazek III,
str. 83).
TZV. "PLYNOVÉ KOMORY" NIKDY NEEXISTOVALY!
Když se zde o této obsáhlé Zprávě zmiňujeme, je důležité vyzdvihnout, že
v ní nenacházíme žádný důkaz nebo jen zmínku o vědomém a plánovitém
vyhlazování židů, přičemž Zpráva podrobně pojednává o všech
koncentračních táborech na evropském území tehdejší Osy. Na všech 1600
stranách Zprávy také nenajdeme ani jedinou zmínku o plynových komorách.
Zpráva uznává, že věznění židé a ostatní utrpěli mnoho příkoří a
násilností, ale naprostá absence sebemenší informace o hromadném
zabíjení v tomto rozsáhlém a objektivním díle rozhodně vyvrací pohádku o
"šesti milionech.“
O
ČEM SE NEMLUVÍ
Červený kříž se tedy nemohl stejně jako Vatikán přidat k obžalobě z
genocidy, jak se jinak běžně dělo.
JAK
JE TO S POČTY ŽIDOVSKÝCH OBĚTÍ
Harwood shrnuje výsledky svých studií takto: "Je to velice podivné, když
Světové židovské dokumentační středisko v Paříži nyní uvádí, že během
války zahynulo ze všech možných příčin 1 485 292 židů (přičemž i toto
číslo je podle dostupných informací silně nadsazené)". Ale ať už tak
nebo tak, i v tom případě se uvedená cifra ze židovských pramenů
rozhodně nepodobá oněm vybájeným "šesti milionům". Jak už bylo zmíněno,
odhaduje židovský statistik Raul Hillberg tento počet ještě střízlivěji
na 896 892. A žid Dr. Listojewski uvádí v časopise "The Beeon" (1960),
že se jako právník a historik věnoval intenzivně dva a půl roku
zjišťování skutečných počtů židů zemřelých nebo pohřešovaných během let
1933-1945. Dospěl k závěru, že se konečná číslice pohybuje mezi 350 až
500 tisíci osob. Vyvozuje z toho závěr: "Když my, židé, mluvíme o šesti
milionech, pak je to sprostá lež!" (studia pro historické otázky č.3/4
ze 14. 4. 1960). Neutrální švýcarské noviny Die Tat uveřejnily 15. ledna
1955 statistiku všech ztrát během druhé světové války, vycházející z
údajů mj. Mezinárodního Červeného kříže. Ukazuje, že počet obětí
pronásledování z politických, náboženských nebo rasových důvodů v
koncentračních táborech se pohybuje kolem 300 000, a že zdaleka ne
všichni byli jenom židé. Tento počet se zdá být ze všech studií
nejpřesnější.
|
|
|
